Chvaty jako o-goši nebo uči-mata nejsou výhradně záležitostí Japonska. Souběžně s japonskými bojovníky totiž obdobné či stejné techniky používali a rozvíjeli bojovníci v Evropě. Málokterý současný Evropan by si přitom pomyslel, že evropský systém měl pestřejší škálu chvatů, než celosvětově rozšířené japonské judo. To v postoji učí 67 technik, kniha Ringen – zápasnické umění, sepsaná mistrem boje Fabianem z Auerswaldu v roce 1537, jich v postoji nabízí 85.
Mimochodem, vzájemné ovlivnění mezi jiu-jitsu (džúdžucu) a ringenem je do té doby prakticky vyloučené. V době dokončení Auerswaldovy knihy sice již zřejmě pět let existovala Takenouči rjú, nejstarší známá škola džúdžucu, založená roku 1532, ale Portugalci, jako první Evropané, se do Japonska dostali až v roce 1543. To samozřejmě neznamená, že nemohlo k nějakému společnému cvičení evropského a japonského bojovníka dojít. Jen to při tehdejších způsobech dopravy a vzájemných bariérách je opravdu jen málo pravděpodobné.
Auerswaldovu učebnici tak je možné s přehledem označit za projev velmi propracovaného a ryze evropského, respektive římskoněmeckého bojového umění.
Učebnice je vytištěná historizujícím typem písma, který je pro čtenářovo oko nezvyklý a nekomfortní. Avšak díky tomu, že kniha je vydaná ve formátu A4, se dá dobře číst i tento typ písma. Nenechte se jím tedy odradit, je to zbytečné.
Popis jednotlivých technik může být pro leckoho možná až příliš stručný. Ale tak se to asi v šestnáctém století dělalo. Popis je každopádně srozumitelný a techniky se podle něj dají učit. Tvůrci knihy totiž šlo nejen o prezentaci technik, ale také o maximální zachování původního vzhledu knihy a celkového dobového dojmu. Proto jsou také v knize jen původní, pozdně středověké, ilustrace. Platí o nich to samé, co o typu písma. Jsou čitelné a dá se podle nich bez potíží trénovat. Jen někdy je potřeba trochu víc soustředění, aby člověk přišel na to, komu která noha patří. Dokud nedostane ilustrace „do oka“. Mimochodem, ilustrace pocházejí od otce a syna Lucasu Cranachů, špičkových umělců své doby, kteří portrétovali i krále. Z toho je zřejmé, že knize se dostalo maximální péče.
Všechny techniky ukazují jen dva cvičenci. Jejich kresby jsou velmi precizní, včetně rysů obličeje, vousů, nebo stínování. Ten s pleší je sám mistr Auerswald. Jeho odění je prosté a trochu vybízí k tomu jej označovat jako „bílého“. Jeho soupeř má podstatně zdobnější šat a také upravený vlas a vous a při kolorovaných ilustracích by byl zjevně označován jako barevný či tmavý. Od kolen dolů však mají obě postavy buď holé nohy, nebo těsné podvlékačky a nedají se proto v některých technikách snadno rozlišit. Naštěstí mají postavy i boty a ty nakonec poskytují potřebné vodítko k rozlišení. Mistr má boty kotníkové, jeho soupeř nízké placaté boty zvané medvědí tlapy.
Kniha ukazuje také techniky oblíbené při tréninkovém boji „v jamce“. To obránce nesměl patou jedné nohy vykročit z mělké jamky a útočník se musel pohybovat po jedné noze. Ač se na první pohled zdá, že takový souboj musí velmi rychle vyhrát obránce, není tomu tak.
Tato učebnice se dá brát jako ryze sportovní, protože kromě pár výjimek neobsahuje páčení. Není v ní ani drcení prstů, nebo takzvané mordstossy, tedy hody a na hlavu a jiné smrtelné techniky.
Knihu vydalo vydavatelství Guildam Gladiatorum, které vydává bojové manuály z 16. století. Další informace o ní najdete na stránce Fencer´s Guild. Autorem překladu ze staroněmčiny a průvodního slova je Petr Matoušek, který se bojovému umění evropských rytířů dlouhodobě věnuje a studuje jej v originálních podkladech. Své vědomosti předává v rámci Cechu svatého Michaela, který sdružuje české i německé školy. O Matouškovi i Cechu jsme již ve Figter´s magazínu také psali.
Přemysl Souček
Otištěno se svolením autora a https://www.fighters.cz/
